Jon Lord
(narozen 9.6.1941)

Ritchie Blackmore
(narozen 14.4.1945)

Ian Paice
(narozen 29.6.1948)

Roger Glover
(narozen 30.10.1945)

Ian Gillan
(narozen 19.8.1945)


Slavná anglická hardrocková kapela. Její základ tvořili Jon Lord (předtím člen kapely ARTWOODS), Chris Curtis (někdejší bubeník kapely THE SEARCHERS) a Ritchie Blackmore (předtím člen kapely CRUSADERS a THE OUTLAWS), kteří se scházejí v roce 1967. Počátkem roku 1968 vzniká kapela ROUNDABOUT, když trojici doplňují baskytarista Dave Curtis a bubeník Bobby Woodman. Stačil však měsíc na to, aby se projevily naprosto rozdílné představy o příští hudební orientaci. V březnu odcházejí Dave Curtis, Bobby Woodman a Chris Curtis a sestavu kapely doplňují Ian Paice a Rod Evans a baskytaristou se stává Nick Simper (člen kapely JOHNY KID & THE PIRATES). Kapela veřejně debutuje 20.dubna 1968 v dánském Tastrupe a současně se rozhodne změnit svůj název na DEEP PURPLE, pod nímž začíná od tohoto okamžiku psát jednu ze zásadních kapitol světového rockového dějepisu.

V září 1968 vychází debutové album SHADES OF DEEP PURPLE.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Rod Evans-zpěv, Nick Simper-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Albový debut nese slyšitelné stopy 60.let. Zpěv Roda Evanse je daleko uhlazenější než pozdější hardrockový expresivní projev Iana Gillana. Ale přesto je na desce už znát, že DEEP PURPLE vycházejí z trochu jiných kořenů než v té době kulminující beatlesovská generace. Právě BEATLES jsou na desce zastoupeni coververzí písně Help. Velmi výrazná je však jiná coververze, skladba Hush. Singl s touto skladbou se v roce 1968 vyšplhal až na čtvrtou příčku amerického singlového žebříčku. Celé album nahráli DEEP PURPLE za pouhých osmnáct hodin. V prvních měsících existence kapely je jednoznačně zemí zaslíbenou Amerika. Celé album se umístilo na 24.místě hitparády. Jejich muzika se tu nejen prodává na deskách, ale kapela tu už v roce 1968 pilně koncertuje. Album je mixem popových balad. Kromě Hush stojí za zmínku Mandrake Root a And The Adress. Díky úspěchu singlu Hush podepsala kapela v USA exkluzivní smlouvu pro tři alba.

Následující rok, rok 1969, je pro DEEP PURPLE rokem intenzivního pracovního vytížení, ale také rokem velkých změn. Na trh se dostávají hned dvě alba.

V červenci 1969 vydávají album THE BOOK OF TALIESYN.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Rod Evans-zpěv, Nick Simper-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Tato druhá řadová LP na americkém kontinentě opět zaznamená úspěch, umístila se na 54.místě. I tentokrát sázejí DEEP PURPLE v singlovém útoku na ověřenou coververzi, na pskladbu River Deep, Mountain High, kterou už předtím proslavili manželé Ike a Tina Turnerovi. Úspěch Hush se však neopakuje a singl skončí na 53.místě singlové hitparády. Hudebně album s debutem SHADES OF DEEP PURPLE koresponduje, ale děje se tak již s daleko větší přesvědčivostí a vírou ve vlastní potenciál. K výrazným titulům na albu patří skladba Kentucky Woman převzatá z repertoáru Neila Diamonda. Je klasickým příkladem momentálního vývoje kapely, když pod klenoucí se výraznou melodií dusá už moderně srovnaná hardrocková rytmika. Mezi další parádní skladby patří např. Listen, Learn, Read On, Shield či Anthem. Čas: 43:51.

V roce 1969 vydávají třetí album DEEP PURPLE.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Rod Evans-zpěv, Nick Simper-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Jedná se o třetí a zároveň poslední album v úvodní sestavě. Album ustrne na 162.místě americké albové hitparády a je tudíž jasné, že se něco musí stát. Evans a Simper dostávají výpověď a kapela velmi rychle pracuje na jejich nahrazení. Rozpory začaly narůstat už řadu týdnů předtím. Především Ritchie Blackmore byl nespokojen s Evansovým pěveckým projevem a Jon Lord se netajil svým zklamáním nad tím, že kapela v dané podobě vykazuje velmi malou autorskou potenci, zabývá se spíše přebíráním a upravováním skladeb a vnitřní tvůrčí napětí uprostřed kapely prakticky neexistuje. To vše vyústilo v rozchod s Rodem Evansem a Nickem Simperem. Nejlepšími skladbami alba jsou The Painter, Fault Line a hlavně Why Didn`t Rosemary. Čas: 44:37. Album uzavírá etapu kapely 60.let a otevírá dveře k jejímu charakteristickému hardrocku.

Do kapely přichází zpěvák Ian Gillan ze skupiny EPISODE SIX, spolu s basistou Rogerem Gloverem. Tak vznikla nejslavnější sestava DEEP PURPLE.

V roce 1970 vydávají album CONCERTO FOR GROUP AND ORCHESTRA.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Kapela vystoupila v září 1969 v londýnském chrámu Albert Hall s Royal Philharmonic Orchestra (dirigoval Malcolm Arnold), aby tu v kontroverzní symbióze tvrdé rockové kapely se symfonickým tělesem předvedla svůj akční rádius. Načasování díla bylo jistě problematické a v samotné kapele zapříčinilo mnoho zlé krve, ale dnes je tento artefakt ceněn jako svébytná rarita, svědčící o neklidné a věčně improvizující duši kapely. Album je koncepčním dílem klávesisty a skladatele Jona Lorda. Umístilo se v britském albovém žebříčku na 26.místě. Některé momenty (Blackmoreova kytara, Gillanův zpěv a Paiceho bicí) jsou zaznamenáníhodné. Čas: 78:51.

V témže roce 1970 vydávají album IN ROCK.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Album znamenalo zlom v historii kapely. Něco tak tvrdého, divokého a milého ještě nikdo nenatočil. Byla to mohyla hardrocku, ikona stylu. Bere dech, když si uvědomíme, že toto album je všeobecně považováno za mezník tvrdé rockové hudby, vzniklo za necelých pět týdnů, kdy si kapela jen tak odskočila z vysilujícího turné. Brilantní zvládnutí nástrojů, Gillanův velehlas, to vše už jsou léty prověřené klenoty, které se nepřestanou třpytit, dokud se bude o rocku mluvit jako o živé muzice. Navíc je to album, které kapelu vyneslo na piedestal zájmu, popularity i kritické přízně i v Evropě. Album je jedním ze stěžejních děl hardrockové muziky. Celou nahrávku otevírá smrtelný flák Speed King svou jakoby chaotickou kytarovou hradbou, která zhruba po 45 vteřinách přechází v pohodové klávesové intro-klid před bouří, jíž rozpoutává posléze naplno se rozjíždějící song. Do kategorie klasických hardrockových čísel pak patří následující skladba Bloodsucker, stejně jako další dvě skladby Flight Of The Rat a Into The Fire. O experimentální tváři vás přesvědčí skladby Living Wreck a Hard Loving Man. Vrcholem celého alba je však bezesporu desetiminutová polobalada Child In Time, v níž Ian Gillan podává svůj životní výkon. Album vystoupilo na čtvrtou příčku britské albové hitparády a DEEP PURPLE se doslova přes noc stávají rockovými hvězdami. Nebývale úspěšné album katapultuje kapelu rovnou na špičku světové rockové scény raných 70.let. Koncertují doma, na evropském kontinentě i s úspěchem v Americe. Album IN ROCK je jedním z nejzásadnějších alb celé rockové historie. Čas: 43:51.

V témže roce vydávají DEEP PURPLE svůj první velký singlový hit. Je jím skladba Black Night, která se stane britskou singlovou dvojkou.

Jméno Iana Gillana je v roce 1970 svázáno i s dalším kultovním hudebním projektem. Libretista Tim Rice, který společně s Andrewem Lloyd Weberem vytvořil rockovou operu JESUS CHRIST SUPERSTAR zaslechne kdesi Gillana zpívat skladbu Child In Time a usoudí, že by byl naprosto ideálním představitelem Ježíše pro albovou verzi JESUS CHRIST SUPERSTAR. Gillan nabídku přijal a rocková opera získá pak v průběhu dalších desetiletí bezpočet podob, verzí a nahrávek, ale Gillanův Ježíš zůstane nepřekonán.

V září 1971 vydávají album FIREBALL.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Album se nahrávalo téměř devět měsíců s přestávkami. Kapela byla pod obrovským tlakem, vyplývajícím jak z extenzivního turné, tak z nutnosti navázat na bestseller IN ROCK. Vznikl výborný následovník, o kterém Ian Gillan dodnes říká, že v mnohém, hlavně ve významu a vyznění jednotlivých skladeb, ještě překonal svého hvězdného předchůdce. Ian napsal na albu jedny z nejlepších textů, pod které se kdy podepsal, a skladby Anyone`s Daughter či No One Came a hlavně Fools, to byly další důkazy o instrumentální nedostižnosti kapely jako celku, tvořeného superhvězdami, které dokážou makat v jeho prospěch. Výsledek byl zcela přesvědčivý a dravý. FIREBALL následně stálo vždy ve stínu jak IN ROCKu, tak dalšího monolitu, který se před ním objevil. Album vedlo týden albový žebříček ve Velké Británii a za oceánem bylo dvaatřicáté. Čas: 40:23.

V květnu 1972 vydávají album MACHINE HEAD.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Album představuje určitý zvukový i stylový posun. Co do soundu není už tak řezavé a garážově ostré, zvuk je poněkud kulatější. MACHINE HEAD je i o poznání melodičtější. Kromě toho je to album, které přineslo jednoznačně největší hit kapely Smoke On The Water. Hit je zhmotněním dramatického zážitku z požáru kasina, kde mělo probíhat natáčení tohoto studiového alba. Je tu ale i řada dalších titulů, které zůstaly trvalým základem kapely, jako Space Truckin, Highway Star a Lazy. Album se vyšplhalo na tři týdny do čela britského albového žebříčku a na sedmé místo v americké hitparádě. Potvrzuje nebývalý úspěch DEEP PURPLE a je od začátku až do konce doslova nabito silnými a výraznými písněmi. Čas: 37:40.

V roce 1972 vydávají živé album MADE IN JAPAN.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Ve dnech 15.,16.a 17.srpna 1972 odehrála kapela tři koncerty, první dva v Osace a třetí v Tokiu, aby následným seskládáním nejvydařenějších verzí skladeb vzniklo nejlepší hardrockové live album všech dob. Asi se nenajde žádný vyznavač tvrdého rocku, který ještě neslyšel toto absolutní živé dvojalbum, na kterém studiové hity (Child In Time, Black Night, Smoke On The Water, Strange Kind Of Woman, Highway Star) dosahují akcelerace a efektu atomové bomby. Instrumentální báječnost se tu mísí s improvizačním talentem od Boha, v každé vteřině to jiskří nezdolným entuziasmem, pýchou, arogancí i pokorou, je neskutečný záznam - MADE IN JAPAN.

V březnu 1973 vydávají album WHO DO WE THINK WE ARE.

Je to poslední album klasické sestavy v sedmdesátých letech. Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Poněkud utrpělo nemožností překonat své předchůdce, ale obsahuje skvělé skladby Rat Bat Blues, Woman From Tokyo, Mary Long aj. Zvukově navazuje na sound MACHINE HEAD, ale je současně posledním počinem v této řadě. O tom, že album setrvává ve zmíněném stínu, svědčí i fakt, že s výjimkou úvodní skladby Woman From Tokyo se písničky z něho zásadněji nepromítly do stabilního repertoáru DEEP PURPLE. Ale i tak je to silné album vyjímečné hardrockové kapely. Čas: 34:39


V červnu 1973, kdy je kapela na vrcholu slávy, značka DEEP PURPLE je jednou z největších jistot hardrockové muziky, má za sebou obrovskou obec příznivců a fanoušků a její desky se těší neskutečnému zájmu, kapelu opouští Ian Gillan záhy následován Rogerem Gloverem. Z původní pětice zbývají jen tři. Kytarista Ritchie Blackmore, klávesista Jon Lord a bubeník Ian Paice. Kapela je zdecimována vnitřními rozpory, unavená neskutečným pracovním nasazením stejně jako nekonečným mejdanem posledních let. Nemá daleko k úplnému rozpadu, ale přesto se zbylé trojici skončit nechce. Rozhodne se nastalou situaci řešit prostřednictvím konkurzu. Vydá proto tiskový inzerát, kterým shání nové adepty na uvolněné posty basisty a sólového zpěváka.
Shodou okolností na tenhle inzerát narazí v novinách čtyřiadvacetiletý prodavač v obchodu s pánským textilem, jakýsi David Coverdale (narozen 2.9.1949). Jednoho záříjového rána se rozhodne na inzerát odepsat. Tak proběhl jeho první kontakt s kapelou, která mu již za pár týdnů pomůže ke slávě. David Coverdale, rodák ze Sadburdnu, na sklonku 60.let prošel několika víceméně nevýznamnými kapelami. Jedna z nich, kapela GOVERNMENT, měla to štěstí, že v srpnu 1969 předskakovala DEEP PURPLE na koncertě v Sheffieldu. Už tam David Coverdale zaujal Jona Lorda, ale tím prozatím všechno skončilo. S Coverdaleovým příchodem získávají DEEP PURPLE novou tvář, nový zvuk, svým způsobem i novou energii, jednoznačně se posunují kupředu a s naprostou samozřejmostí s sebou na téhle cestě kupředu berou i vývoj rockové muziky 70. let. Ovšem bylo by zcela nespravedlivé tvrdit, že to je pouze David Coverdale, který má na tomhle zásadním kroku a posunu lví podíl. Druhým mužem, který takřka stejnou měrou přispěl k nové identitě DEEP PURPLE, je basista Glenn Hughes (narozen 21.8.1951). Rodák z Penkridge se na muzikantskou dráhu pustil už velmi záhy. Ve třinácti letech začal hrát na kytaru, a sotva že jako patnáctiletý dokončil povinnou školní docházku, rozhodl se zkoušet štěstí v řadě nejrůznějších kapel. Vystřídal jich spoustu. Tou nejvýraznější se stal soubor TRAPEZE, v němž působil až do okamžiku, kdy stejně jako David Coverdale nalezl inzerát DEEP PURPLE, odpověděl na něj a vyplnil místo uvolněné Rogerem Gloverem.
DEEP PURPLE v něm získali výraznou posilu hned dvojího druhu. Glenn Hughes přišel do kapely jednak jako vyzrálý a moderně smýšlející basista, jehož basové linky se znatelně odlišovaly od předcházejícího Gloverova pojetí, jednak jako vokalista s charakteristickým sytým hlasem a jedinečným cítěním. Obojí velmi znatelně podtrhuje nový sound DEEP PURPLE té doby.

V únoru 1974 vydávají album BURN.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, David Coverdale-zpěv, Glenn Hughes-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Je to jednoznačně špičkové album, ve kterém David Coverdale s Glennem Hughesem navedli kapelu poněkud odlišným směrem, více k melodičtějšímu pojetí hardrocku k čemuž přispívaly i jejich naprosto neopakovatelné hlasy, které navíc v dvouvokálním zápřahu působily neodolatelně. Deska je zvukově i stylově odlišná od toho, co DEEP PURPLE předtím dělali, rozhodně nezůstává ve stínu jejich předcházející albové produkce. Potvrzuje to i její přijetí ze strany fanoušků. Doma ve Velké Británii vystupuje na třetí příčku albové hitparády a ve Spojených Státech se stává devátou. Jednoduchý a jednoznačný motiv BURN je dalším z řady nezapomenutelných Ritchieho riffů, tradiční zůstává i jeho kytara s klasicizujícími tóny. Kromě titulního kusu tu jsou Mistreated, Sail Away či You Fool No One. Umírněnější Blackmoreův projev získal na fatální technické vytříbenosti a jako vždy naprosto dechberoucí Paiceho bicí a fantastický zpěv - to je album BURN.

V témže roce 1974 vydávají album STORMBRINGER.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, David Coverdale-zpěv, Glenn Hughes-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

V průběhu roku 1974 již kapela žije svým tradičním vysokým pracovním tempem. Už v říjnu se odebírají do Německa, aby tu natočili své další studiové album STORMBRINGER. Album, které ve Velké Británii obsadí šestou příčku a za oceánem bude dvacáté. Stylově i zvukově je blízké svému předchůdci, důstojně s ním drží krok. Obsahuje řadu silných skladeb jako Lady Double Dealer, Stormbringer, Soldier Of Fortune (u nás populární jako Schelingerova Šípková Růženka). Čas: 36:38.

V říjnu 1974 navštíví kapela Spojené státy. 13.října je překvapí paradoxní událost. Pobývají toho dne v San Francisku, zatímco v jiném koutě Spojených Států, v Iowa City, si jakýsi podvodník vypůjčí luxusní porche, nezvládne řízení, auto roztříská napadrť, a když sám vyvázne, vydává se díky jisté podobnosti za Ritchieho Blackmorea. Podoba slavného kytaristy je všeobecně známa, a tak si tamní nadšení fanoušci berou za čest, že mohou svůj idol ukrýt a pohostit. Výsledkem je ovšem soudní proces a podvodník je před porotou obviněn z překrucování skutečnosti.

V témže roce 1974 vychází živé album CALIFORNIA JAMMING.

Nezapomenutelný koncertní filmový záznam, natočený 6.dubna 1974 v Ontario Speedway nedaleko Los Angeles. Pro příznivce kapely je tento filmový záznam, později vydaný na videokazetě, jedinečným dokumentem o živé podobě DEEP PURPLE daného období. A to se vším, co ke koncertům DEEP PURPLE těchto časů patří. Od divoké a strhující atmosféry vystoupení, přes Coverdaleovy a Hughesovy vokální výkony, až po poněkud vandalskou destrukci aparatury, kterou Ritchie Blackmore vystoupení završuje.

V tomto období však nelze hovořit o nějaké dobré atmosféře uvnitř kapely. Ritchie Blackmore stále více projevuje svou nespokojenost a stále více přetrhává svá pouta s kapelou. Čím dál častěji se dny DEEP PURPLE zdají být sečteny. Dlouho oddalovaný odchod nakonec definitivně nastane 7.dubna 1975, Blackmore sbalí své kytary a odchází. Další kroky má už zřejmě předem promyšlené. Přetáhne k sobě část skupiny ELF, s níž se seznámil jako s předkapelou DEEP PURPLE a jejíž oporou je zpěvák s razantním hlasem Ronnie James Dio. A tak vzniká další legendární seskupení rockového dějepisu, skupina RAINBOW.

Ačkoliv se zprvu zdá neuvěřitelné, že by DEEP PURPLE mohli dále pokračovat bez stěžejní osobnosti, která zásadním směrem poznamenala a určila jejich podobu a tvář, ačkoliv se ozývají spekulace, že bez tohoto jedinečného kytaristy je další agónie skupiny zcela zbytečná, nesmyslná a neopodstatněná, skutečnost je nakonec přece jenom jiná. DEEP PURPLE, v jejichž řadách zůstávají už jen dva zakládající členové, pokračují dál a další, byť krátká etapa jejich existence rozhodně není nezanedbatelná. Zásadní podíl na tom má osobnost, která v roce 1975 nahradila zdánlivě nenahraditelného Ritchieho Blackmorea, kytarista Tommy Bolin (narozen 1.8.1951). Čtyřiadvacetiletý Američan, narozený v Sioux City není žádný hudební nováček. Původně nadějný bubeník a posléze krátkodobý klavírista prošel před nabídkou angažmá v DEEP PURPLE celou řadou kapel a vybudoval si pověst vynikajícího a velmi osobitého hráče. To potvrzuje i skutečnost, že když krátce před nástupem do kapely pracoval na svém čerstvém sólovém albu, objevila se mezi jeho hudebními přáteli ve studiu i taková jména jako Phil Collins, Jan Hammer, Jeff Porcaro, saxofonista Dave Sanborn, členové BEACH BOYS a také Glenn Hughes.

V prosinci 1975 vydávají album COME TASTE THE BAND.

Je to jejich nejzvláštnější album, které natočili už v této nové sestavě.
Sestava: Tommy Bolin-kytara, David Coverdale-zpěv, Glenn Hughes-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.
Naprosto originální skloubení hardrocku s jeho funkovější podobou nadchlo skladbami Lady Luck, Getting Tighter, Love Child a You Keep On Moving. Album COME TASTE THE BAND je v pravém slova smyslu zase dalším krokem kupředu. Přináší obrovskou vzdušnost, uvolnění a dává velký prostor Coverdaleovu soul-bluesovému cítění. Od ortodoxního hard rocku se posouvá k širšímu záběru, je harmonicky bohatší, ovlivněná soulem, popem, funky a celkově velmi přesvědčivá a svobodná. Na britských ostrovech je deska devatenáctá, za oceánem pak třiačtyřicátá. Čas: 37:18.

Po vydání tohoto alba vyjíždějí DEEP PURPLE na rozsáhlé světové turné, které je zavede na Dálný východ, do Austrálie, Asie, aby pak pokračovalo ve Spojených Státech, Evropě a vyvrcholilo v červnu roku 1976 ve Velké Británii. Kapela si z něj kromě jiného odváží také zápis do Guinnessovy knihy rekordů, která ji označí za nejhlasitější skupinu na světě.

Čím dál výrazněji se však ukazují rozdílné zájmy a záměry jednotlivých členů kapely a tak liverpoolský koncert v červnu 1976 je definitivně posledním koncertem DEEP PURPLE a skupina se po něm rozchází.

Nadále vycházejí výběry, prodávají se stará alba, ale kapela už neexistuje.

V roce 1976 vydávají album MADE IN EUROPE.

Je to záznam z vystoupení na evropském turné z koncertů v Grazu, Sarbruckenu a hlavně z Paříže (Olympii) ve dnech 4.-7.dubna 1975, kde hrál Blackmore s DEEP PURPLE v sedmdesátých letech naposledy. Vidíme tu fantastické předvedení skladeb Burn, Mistreated, You Fool No One, Lady Double Dealer a Stormbringer naživo.

V březnu 1977 vychází album LAST CONCERT IN JAPAN.

Album je kolekcí z posledního turné kapely v Japonsku z prosince 1975.
Sestava: Tommy Bolin-kytara, David Coverdale-zpěv, Glenn Hughes-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.
Tommy Bolin měl v té době v důsledku aplikace heroinu, zcela zmrtvělou levou ruku. Ozdobou alba je fantastický bubenický výkon Iana Paiceho. Čas: 46:59.

V roce 1978 vychází kompilace, album SINGLES A`s & B`s.

Následující období od června 1976 půjdou všichni členové kapely vlastními cestami.

TOMMY BOLIN odlétá domů do USA, staví vlastní soubor a vydává dvě sólová alba TEASER-1975, PRIVATE EYES-1976. V prosinci 1976 umírá v hotelovém pokoji v Miami na předávkování heroinem.

DAVID COVERDALE nahrává dvě sólová alba WHITE SNAKE-1977, NORTH WINDS-1978, posléze staví kapelu WHITESNAKE (1978-1991), spolupracuje s Jimmym Pagem v letech 1992-1993 a opět obnovuje WHITESNAKE v roce 1994.

GLENN HUGHES obnovuje soubor TRAPEZE. Nahrává sólové album PLAY ME OUT-1976, spolupracuje s Patem Thrallem s Garym Moorem, KLF a dalšími. Nahrává sólová alba BlUES-1993, FROM NOW ON-1994, FEEL-1995.

JOHN LORD staví s Ianem Paicem, Berniem Marsdenem a Tonym Ashtonem projekt PAICE, ASHTON, LORD a hraje s Coverdalem ve WHITESNAKE - 1978 až 1984.

IAN PAICE kromě projektu PAICE, ASHTON, LORD hostuje studiově na několika albech přátel, jako je např. Ken Hensley a hraje také ve WHITESNAKE v letech 1979 až 1982. Poté spolupracuje s Garym Moorem.

RITCHIE BLACKMORE staví v roce 1975 RAINBOW a vede jej do roku 1984.

IAN GILLAN po odchodu v roce 1973 nahrává sólové album CHILD IN TIME-1975, pak staví kapelu IAN GILLAN BAND v letech 1976-1978, potom GILLAN 1978-1982, hostuje u BLACK SABBATH v roce 1983 na albu BORN AGAIN.

ROGER GLOVER se věnuje producentské činnosti a nastupuje k Blackmoreovi do Rainbow v letech 1979-1984.

Nemožné se stalo skutečností a z rozličných příčin došlo k mrtvýchvstání klasické sestavy z let 1969 až 1973. Blackmore, Gillan, Glover, Lord a Paice.

V roce 1984 vydávají album PERFECT STRANGERS.

Je to vynikající album, které oživilo prachem zapadlou invenci a instrumentální neopakovatelnost, atributy, jež si fanouškové nostalgicky vyvolávali jen opakovanými poslechy starých alb.
Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí. Polydor 1984. Čas: 44:15.

Album je důstojným pokračováním a patří také do síně slávy. Pozvolna se rozjíždějící úvodní skladba Knocking At Your Back Door překvapuje hlavně kompaktností všech nástrojů. Prostě to vypadá, jako by se DEEP PURPLE vůbec nerozešli. Under The Gun je o trochu rychlejší a razantnější. Lord řeže do hamondek jako o život a Blackmore předvádí další ze svých pekelných sól. I další skladby představují kapelu ve staré slávě. Doctor, Doctor, titulní skladba na druhé straně desky. Skladba se rozjíždí pozvolna, skoro se plíží, ale postupně nabírá na síle. Gillan je ještě lepší než v Child In Time. Uhrančivý rytmus basy a bicích se skvělými Blackmoreovými riffy a do toho skoro až mystické klávesy. Další skladba A Gypsy`s Kiss je soubojem hodným mušketýrů. Je to famózní kytarový sprint. Na chvíli pak následuje uvolnění v pomalé Wasted Sunsets, aby ve finále zazněla monumentální Hungry Daze.

V roce 1987 vydávají album THE HOUSE OF BLUE LIGHT.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.
Polydor 1987.
Album je ztělesněním pompézního rocku 80.let. Valící se mašinérie podtrhuje klenuté linky zpěvu a to všechno je ozdobeno muzikantskými vtípky, jako třeba přetáčením dob ve skladbě Bad Attitude. Kapela je tu v mnohém vzdálena syrovosti 70.let, kterou nahrazuje výraznější melodikou, což má také něco do sebe. Rozhodně třeba ve skladbě Call Of The Wild s až sladkobolným melodickým refrénem.

V roce 1988 vydávají album NOBODY`S PERFECT.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Polydor 1988. Je to koncertní dvojalbum, jímž však kapela na své dřívější živá alba ze 70.let nenavázala. Poněkud opotřebovaný Gillan a až příliš chladný Blackmore, oba navíc znovu rozhádaní natolik, že Ian DEEP PURPLE opouští a před svým znovunávratem vydává dvě sólová alba NAKED THUNDER-1990 a TOOLBOX-1991 a s Rogerem Gloverem ACCIDENTALY ON PURPOSE-1988. Čas: 74:02.

V roce 1990 vydávají album SLAVES AND MASTERS.

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Joe Lynn Turner-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí. Čas: 46:56.

Ian Gillan kapelu opět opouští, nahrazuje ho Joe Lyn Turner, který působil v Rainbow s Ritchiem Blackmorem v období 1979-1984. Vedle převážně středně rychlých písní ve střihu pozdního hard rocku se tu DEEP PURPLE pouští i do swingujících synkop ve skladbě Lazy, Fire In The Basement a nechybí ani působivě rozklenutá balada Love Conquers All.

V roce 1991 vychází album KNOCKING AT YOUR BACKDOOR.

Album je kompilací nejúspěšnějších hitů kapely 80.let (THE BEST OF DEEP PURPLE In The 80`s).

Na albu najdeme Knocking At Your Back Door, Bad Attitude, Son Of Aleric, Nobodys Home, Black Night, Perfect Strangers, The Unwritten Law, Call Of The Wild, Hush, Smoke On The Water a Space Trucking.

V témže roce 1991 vychází album ANTHOLOGY.

Jedná se o speciální kompilaci nejúspěšnějších hitů kapely umístěných na dvou CD.
Úvodní skladbou je Hush, následuje Mandrake Root, Shield, Wring That Neck, The Bird Has Flown, Bloodsucker, Speed King, Black Night, Child In Time, Fireball, Strange Kind Of Woman(live), No One Came a závěrečná Highway Star.
Druhé CD obsahuje Smoke On The Water, Pictures Of Home, Woman From Tokyo, Smooth Dancer, Sail Away, Lay Down Stay Down, Burn(live), Stormbringer, Hold On, Gypsy, Mistreated(live), Gettin Tighter, Love Child a You Keep On Movin.

V roce 1993 vydávají album THE BATTLE RAGES ON....

Sestava: Ritchie Blackmore-kytara, Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí.

Je to standartní album 90.let. Po stylové a zvukové stránce navazuje album na comebackové album PERFECT STRANGERS. Na albu jsou zastoupeny silné skladby s nápaditými a výraznými motivy jako třeba Anya.

Kapela se opět nachází v hluboké osobní krizi. Vztahy uvnitř kapely, které nikdy nebyly úplně dobré, jsou teď jednoznačně rozpolceny na dva tábory, kde na jedné straně stojí kytarista Ritchie Blackmore a na druhé celý zbytek kapely. Už první koncerty probíhajícího turné k tomuto albu THE BATTLE RAGES ON naznačují, že rozchod je nevyhnutelný.

V roce 1994 vydávají album COME HELL OR HIGH WATER.

Album je živým záznamem koncertu kapely uspořádaného 9.listopadu 1993 v Birminghamu.

Obsahuje skladby Highway Star, Black Night, A Twist In The Tale, Perfect Strangers, Anyones Daughter, Child In Time, Anya, Speed King, Smoke On The Water.

DEEP PURPLE odehrají několik posledních koncertů svého evropského turné a po vystoupení 17.listopadu v Helsinkách definitivně odchází kytarista Ritchie Blackmore.

DEEP PURPLE se jako už tolikrát ocitají v nezáviděníhodné situaci, stojí před rozhodnutím, zda definitivně skončit, nebo najít rychlé řešení. Kapela měla nasmlouvané koncerty v Japonsku a bylo třeba tam odjet, ale chyběl kytarista. Zkusili oslovit Joea Satrianiho. Joe Satriani opravdu nepotřeboval příliš mnoho času a do své role se rychle vpravil. Po předcházejících týdnech a měsících intenzivního napětí a nervozity jakoby z DEEP PURPLE spadl těžký balvan a společně se Satrianim nabírají nový dech. Procestují Japonsko a vracejí se k dalším koncertům do Evropy. Vzájemná dohoda však byla jen na rychlou výpomoc, kytarista se vrací ke svým projektům a kapela musí hledat dál.

Mezitím někdejší stěžejní člen DEEP PURPLE Ritchie Blackmore pokládá základy svého nového projektu po boku se svou manželkou, zpěvačkou Candice Night BLACKMORE`S NIGHT. Jeho alba jsou naplněna komorní, poloakustickou hudbou, silně čerpající z odkazu renesanční a barokní muziky.

DEEP PURPLE intenzivně uvažují o osobnosti, která by měla trvale nahradit Ritchieho Blackmorea a měla by se stát stálým a právoplatným členem kapely. Spekulují i fanoušci a hudební tisk, až se konečně dostavuje definitivní řešení v podobě renomovaného a uznávaného amerického hráče Stevea Morse. Jeho jméno zdobí řada ocenění a vítězství v anketách odborných časopisů, má za sebou sólová alba, alba se svou kapelou DIXIE DREGS, ale i spolupráci s řadou dalších osobností včetně třeba kapely KANSAS. Vedle muziky je další velkou vášní Stevea Morseho létání. Je nadšeným pilotem.

V roce 1996 vydávají album PURPENDICULAR.

Album nahrávají s novým kytaristou Stevem Morsem, který nahradil Ritchieho Blackmora.
Sestava: Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Jon Lord-klávesy, Steve Morse-kytara, Ian Paice-bicí.
Studio: Grek Rike Productions, Orlando, Filadelfia. Produkce: DEEP PURPLE. Čas: 62:30.
Steve Morse je na rozdíl od svých spoluhráčů - britských rodáků - původem z amerického Ohia, narodil se v roce 1954 v Hamiltonu. Před nástupem k DEEP PURPLE byl znám spíše rockovým labužníkům a především odborné veřejnosti. Má na svém kontě pěknou řádku vítězství v anketách prestižního odborného magazínu Guitar Player, a to nejen v oblasti rockové muziky, ale i jako countryový kytarista. Jeho široký muzikantský záběr a brilantní technika rozhodným způsobem obohatila výraz DEEP PURPLE. Na tomto albu zazněly vedle jeho ostré, hardrockové kytary a dravých sól, nezbytných pro tuto kapelu i akutické názvuky folku a poněkud odlišného harmonického, zvukového i hráčského cítění, které s sebou k DEEP PURPLE přinesl. Spojení Steve Morse a DEEP PURPLE má v sobě mnohem více invence, než skupina předvedla na svém předposledním albu THE BATTLE RAGES ON. Úvodní skladba alba Vavoom: Ted The Mechanic zní přesně, jakoby vypadla z Gillanova alba TOOLBOX. V následující Loosen My Strings stojí za povšimnutí kytarové sólo, je to jedna z nejlepších skladeb alba. V souvislosti s vydáním alba se kapela vydala na rozsáhlé turné. Na turné totiž nechyběla ani nahrávací technika, konkrétně v proslulém sále pařížské Olympie a tak se v létě 1997 objevilo na trhu nové živé dvojalbum.

V roce 1997 vydávají album živé dvojalbum LIVE AT THE OLYMPIA.

Jedná se o živé dvojalbum z pařížské Olympie ze 17.června roku 1996. Nahrávky původních skladeb z repertoáru DEEP PURPLE ovšem v podání nového kytaristy dokazují, že Steve Morse se s patřičnou kázní drží původních blackmorovských partů tam, kde je to nezbytné pro písničky samotné, ovšem tam, kde to nezbytné není, ponechává prostor své vlastní individuální improvizaci. Pro příznivce kapely, který průběžně sleduje její vývoj, se tak nabízí ojedinělá možnost srovnání, jehož se nynější DEEP PURPLE zhostili v pravém slova smyslu se ctí.
V úvodu přímo exploduje Fireball uzavřený motivem Into The Fire. Následuje houpavá Maybe Im A Leo, novinka Ted The Mechanic, Pictures Of Home ....

V roce 1998 vydávají album ABANDON.

Album je velice vydařenou novinkou.
Sestava: Ian Gillan-zpěv, Steve Morse-kytara, Jon Lord-klávesy, Ian Paice-bicí, Roger Glover- basová kytara.
Studio: Greg Rike Studios, Florida, USA.
Produkce: DEEP PURPLE, Roger Glover.
Album je jakýmsi hybridem mezi alby FIREBALL (1971), MACHINE HEAD (1972) a PURPENDICULAR (1996). Ian Gillan zpívá jako zamlada, Jon Lord je stále ještě velmi okouzlen zvukem hammondek, k nimž tu a tam přidá klasický klavír a rytmika Glover/Paice šlape jako vždy na výbornou. A kytarista Steve Morse se již jak tělem, tak i duší stal skutečnou součástí rodiny DEEP PURPLE a celá kapela jakoby díky němu omládla nejméně o deset let. Vrcholem alba je experimentální skladba Watching The Sky, v níž jakoby se DEEP PURPLE potkávali s PINK FLOYD nebo KANSAS. Dále balada Don`t Make Me Happy, která pamětníkům připomene hit z roku 1972 Blind Man. Většina skladeb se pohybuje ve středních až pomalejších tempech. Album se svým zvukem a pojetím vrací k ranným deskám kapely ze začátku sedmdesátých let. Svědčí o tom i nová podoba písničky Blodsucker z alba IN ROCK, kterou kapela na desku zařadila v nepříliš přearanžované cover verzi. Po vydání alba ABANDON se kapela vydala na mnohaměsíční koncertní turné. Jeho první zastávka byla 1.června 1998 v Istanbulu a kapela pak dál pokračovala po Evropě, aby se po šesti týdnech přesunula do Ameriky. Odtud se opět vrátila přes oceán na starý kontinent, aby se v rámci druhé části evropského turné na podzim zastavili i u nás.

16.11.1998 se zastavili ve sportovní hale v Praze. Zrají jako víno. Ačkoli se u nás objevili již popáté byla sportovní hala zase napěchovaná. Stodvacetiminutový set večera otevřel poněkud neočekávaně Ted The Mechanic z PURPENDICULAR, načež začaly znít veškeré klasické fláky, namátkově Strange Kind Of Woman, Blood Sucker, Pictures Of Home atd. Po nich dala třískladbová kolekce Only Human, Watching The Sky a Fingers To The Bone možnost ochutnat čerstvé plody z alba ABANDON. Mnoho lidí bylo zvědavo na Steva Morse. Už jenom jeho dřívější krátké členství u KANSAS je samo o sobě důkazem, že umět hrát musí, ale na to, co předvedl nejprve při sólové exhibici a posléze při souboji nástrojů v duetu s Johnem Lordem, čuměla celá hala s odpuštěním s otevřenou hubou. Morse dal i těm starým skladbám zcela novou dimenzi, vlastní nesmazatelné razítko a hravě dal zapomenout na zlobivého Ritchieho. Pro DEEP PURPLE je jasným oživením a posilou. Instrumentální bitva vyústila ve Smoke On The Water, jak jinak než hulákané všemi přítomnými. Any Fule Know That opět připoměla nové CD, pak přišla svižná Lazy a poté zvedli (už poněkolikáté) publikum opět ze sedadel Perfect Strangers. Konec hlavní části byl Speed King, jenomže bylo jasné, že něco přece jenom ještě chybělo. Po kolektivně vybrnkávaném začátku zeppelinovského Stairway To Heaven, coby intra přídavku, se spustila smršť jménem Highway Star. Konec všemu nasadila mrštná Seventh Heaven.

V prosinci 1998 vydávají album 30:VERY BEST OF.

Skupina slaví třicet let na hudební scéně a tak vydávají aktuální výběr svých skladeb. Úvodní skladba Hush vzpomíná na hlas Gillanova předchůdce Joa Southe. Následují Black Night, Speed King a Child In Time, skladby, které připomenou jeden z největších rockových klenotů, album IN ROCK. V následující skladbě Fireball hoří heavy metal tak intenzivně, až si to po letech uvědomili IRON MAIDEN a své inspirace již nikdy nemohou popřít. Jak důležitý pro nesmrtelnost skladby je jednoduchý hit znovu zopakuje Smoke On The Water. Ani po odchodu Gillana kouzlo nezmizelo. Burn, Stormbringer a You Keep In Movin jsou skladby, ve kterých hoří hlasy Coverdala a Hughese. Až se budou řadit rockové hity této planety, bude hodně vysoko i Perfect Strangers - titulní kompozice alba, které svedlo starou sestavu kapely znovu dohromady. Ne na dlouho. Po definitivním odchodu Blackmoora a jeho kytary v první polovině devadesátých let se v kapele pomalu zabydluje Američan Steve Morse, jehož osobitý přístup vdechl skupině nový život. Důkazem toho jsou nadprůměrná alba PURPENDICULAR a ABANDON. Každé z nich má na aktuálním výběru po jednom zástupci. Čas: 77:45.

V roce 1999 vydávají album IN CONCERT WITH THE LONDON SYMPHONY ORCHESTRA CONDUCTED BY PAUL MANN

DEEP PURPLE se po třiceti letech od projektu CONCERTO FOR GROUP AND ORCHESTRA vrátili ke spojení vlastního výrazu s velkým symfonickým orchestrem.
Dvojalbum DEEP PURPLE IN CONCERT WITH THE LONDON SYMPHONY ORCHESTRA nepředstavuje žádný ucelený koncepční projekt. Jedná se o záznam žánrově velice širokého a různorodého koncertu uspořádaného 25. a 26.září 1999 v Royal Albert Hall v Londýně. Zasahuje od romantických balad přes bigbandově bluesové a muzikálové skladby a klasické orchestrální pasáže až k charakteristickému hard rocku DEEP PURPLE. Mezi řadou hostí tentokrát nechyběl ani zpěvák Ronnie James Dio, který se s Ianem Gillanem vystřídal i v monumentálně pojatém závěrečném Smoke On The Water.

V roce 2003 vydávají album BANANAS

Sestava: Ian Gillan-zpěv, Roger Glover-basová kytara, Steve Morse-kytara, Don Airey-klávesy, Ian Paice-bicí.
Produkce: Michael Bradford.
Čas: 51:30.
Seznam skladeb: House Of Pain, Sun Goes Down, Haunted, Razzle Dazzle, Silver Tongue, Walk On, Pictures Of Innocence, I ve Got Your Number, Never A Word, Bananas, Doing It Tonight, Contact Lost.
Legendární DEEP PURPLE se s novým pohodovým albem BANANAS vydávají na pouť napříč melodickým blues a syrovým hard rockem. Na albu se představuje poprvé varhaník Don Airey. Nahradil Jona Lorda (jednoho z tradičních pilířů DEEP PURLE), který v loňském roce (2002) definitivně podlehl volání klasické hudby. Název alba je poněkud netypický, zrodil se v hlavě basisty Rogera Glovera. Dokonalá souhra, vzájemné muzikantské porozumění a z toho plynoucí lehkost charakterizují toto album. Úvodní House Of Pain, následující Sun Goes Down i I ve Got Your Number připomínají někdejší slavné fláky. Velice milým osvěžením na albu jsou pomalejší skladby, kterým vzdušná, nezřídka akustická kytara Stevea Morse dodává místy až folkovou lehkost. Mezi nimi vévodí singlová balada Haunted. Producent Michael Bradford, který s DEEP PURPLE spolupracuje poprvé, přizval k jejímu nahrávání i vkusně zaranžovaný komorní smyčcový ansámbl pod taktovkou Paula Buckmastera, spolupracovníka Eltona Johna a vyzdobil ji dívčím vokálem Beth Hart. Podobnou nenucenost vyzařuje i pomalá houpavá Walk On, nezvykle křehká Never A Word a v podobném duchu se nese i nostalgický pětaosdesátisekundový orchestrální dovětek Contact Lost.

DEEP PURPLE - živoucí hardrocková legenda.