SUMEC VELKÝ - Silurus glanis
Řád: Sumci (Siluriformes), Čeleď: Sumcovití (Siluridae)
Rozšíření a výskyt: je rozšířen v horních částech povodí řek Rýn a Labe a dále ve vodách
východní části Evropy, patřících k úmořím Baltského a Černého moře a Kaspického jezera. U nás
se vyskytuje především v dolních tocích větších řek charakteru cejnového pásma a v přilehlých
ramenech a tůních. Dále ho najdeme v rybnících i údolních nádržích nejlépe v teplých nížinných
oblastech.
Popis: široká nízká hlava přechází nenápadně v protáhlé tělo, kryté slizkou kůží bez šupin.
Ocasní část těla je dlouhá a zploštělá. Široká ústa mají ozubenou spodní i horní čelist. Nad
horní čelistí jsou umístěny dva dlouhé vousy, pod spodní čelistí jsou dva páry menších vousků.
Oči jsou velmi malé. Celkový tvar těla je na první pohled podobný žabímu pulci. Hřbetní ploutev
je malá a bez tvrdých paprsků, řitní ploutev je naopak velmi široká, ocasní ploutev je zaokrouhlená.
Ve hřbetní ploutvi je 3-5 měkkých paprsků, v řitní ploutvi je 77-92 měkkých paprsků, v břišních
ploutvích je 11-13 měkkých paprsků a v prsních ploutvích je 1 tvrdý a 14-17 měkkých paprsků.
Základní zbarvení těla je olivově zelené až modrošedé, na hřbetě tmavé, na bocích je zřetelné
mramorování, břicho je světle šedé až bílé a skvrnité. Ojediněle se můžeme setkat i s bíle zbarvenými
jedinci.
Biologie: nejlépe mu vyhovují větší, pomalu proudící či stojaté vody, tj. dolní toky větších řek s
meandry a odstavenými rameny, tůně, jezera a teplejší údolní nádrže. Sumec velký se zdržuje při dně,
vyhledává členité prostředí a úkryty. Je to teplomilná ryba, jejíž aktivita klesá v chladnějších
ročních obdobích, v zimě upadá téměř do úplného zimního spánku. Je to typický dravec. Mladší jedinci
se živí zooplanktonem a zoobentosem, později přecházejí na objemnější potravu. Hlavní složku jeho
potravy tvoří především ryby všech druhů, ale nepohrdne ani většími bezobratlými živočichy (jako jsou
červi, žížaly, hmyz), dále loví i žáby a menší vodní savce. Jako jeden z mála našich druhů patří sumec
velký k rybám dlouhověkým, neboť se dožívá, zejména v údolních nádržích a velkých řekách, běžně věku
20-40 let. V příznivých podmínkách (dostatek potravy, teplá voda, dlouhé vegetační období) roste velmi
rychle. V chladných vodách ve vyšší nadmořské výšce je jeho růst podstatně pomalejší. V prvním roce
života dorůstá 10-18 cm délky těla, ve druhém roce 20-38 cm, ve třetém roce 35-53 cm, ve čtvrtém roce
45-68 cm, v pátém roce 55-75 cm, v desátém roce 85-120 cm, v patnáctém roce 120-170 cm, ve dvacátém
roce 150-200 cm. Ve druhém až třetím roce života dosahuje váhy 1-2 kg, v dalších letech jeho přírůstky
činí 1-2 kg a u starších jedinců až 2-3 kg ročně. Sumec velký je dnes jedinou naší rybou, která může
dosáhnout hmotnosti 100 kg a více. Pohlavně dospívá ve stáří 3-5 let, samice v průměru o rok později
než samci. Sumci se třou v párech od konce května a v červnu, kdy teplota vody dosáhne trvale 18-22°C.
Sumec se vytírá na kořínky vrb a olší, které očišťuje a připravuje si jakési hnízdo. Vytře se i na
měkký travnatý porost. Tření nastává většinou při poklesu barometrického tlaku před bouřkou ve
večerních či v časných ranních hodinách. Po výtěru samec obvykle jikry hlídá a omývá je pohyby ploutví.
Plodnost samic sumce velkého významně ovlivňuje množství potravy v dubnu a květnu před třením, neboť
jikry dorůstají asynchronně a podle množství potravy jich dozraje větší či menší počet. Vývoj oplozených
jiker trvá v průměru 2-3 dny. Vykulený plůdek se zdržuje v úkrytech a postupně se rozplavává.
Význam: je vysoce ceněnou rybou, a to zejména ve volných vodách, kde se uplatňuje též jeho
biomeliorační funkce, tj. omezování a zhodnocování přemnožených a méněcenných druhů ryb, které
většinou nejsou předmětem rybářského zájmu. Vysoká je též jeho sportovně rybářská hodnota. Úlovky
z našich vod neodpovídají zásobám tohoto druhu ryb, které jsou nepoměrně vyšší. Sumec velký je totiž
obtížně ulovitelný.
Lov: lov velkých jediců bývá vyjímečným a nezapomenutelným zážitkem. Lov sumců je velmi nesnadný,
má však svá stálá pravidla. Především je důležité sumce najít. V nočních hodinách se prozradí
hlasitým tlučením. Čím silnější tyto projevy jsou, tím větší je ryba, která je způsobila. Popsaný
zvukový efekt vzniká při útoku dravce na rybky, které v nočních hodinách stojí těsně pod hladinou.
Je natolik typický, že jej nelze zaměnit s žádnými jinými hlasy noční řeky. Sumec je ryba stanovištní,
takže pokud se nám větší exemplář prozradí v určitém místě, lze předpokládat, že v nevelkém okolním
úseku bude lovit i v dalších nocích.
Sumce můžeme při dně ulovit zpravidla při soumraku a ranním svítání, kdy vyjíždí na lov nebo se naopak
vrací do svého úkrytu. Ten tvoří obvykle potopený strom, spleť rostlin nebo skulina mezi velkými balvany.
Uprostřed noci klademe nástrahu vždy těsně pod hladinu. Tou je obvykle větší živá rybka, někdy se sumec
splete také na chuchvalec rousnic. Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je chování na břehu. Sumec je
nesmírně ostražitý a jakýkoliv rušivý moment způsobí, že se ryba přesune z místa stálého loviště o
několik desítek metrů dále. Rybu zaplaší nejenom hluk, ale také světlo z pouhé baterky, nebo dokonce
cigarety. O tradiční svíčce mezi pruty, nebo dokonce ohni už vůbec není potřeba hovořit.
Sumci začínají lovit obvykle až za hluboké tmy, kdy zavládne skutečný klid. Mlácení velkého kusu je
impozantní. Především nás upozorní, kde máme na sumce líčit, neboť teritorium jeho působení nezahrnuje
obvykle větší okruh než 100 metrů. Někdy uvidíme sumce i ve dne těsně pod hladinou. Tehdy jej většinou
neulovíme, avšak v noci zpravidla nebývá daleko. Záběru sumce se můžeme dočkat od zahájení sezóny až
zhruba do poloviny září. Nejlepší je tmavá dusná noc před bouřkou, kdy je ve vzduchu cítit déšť.
Na závadu není ani deštivé počasí. Naopak naprosto neúspěšná bývá noc jasná a chladná. Pokud jde o
náčiní, nejvhodnější je tvrdý prut o délce kolem 2,25 m, vlasec o průměru 0,50 mm a více. Na vlasec
připevníme splávek větších rozměrů. Rybku umístíme asi tak 50 cm pod splávek. Na sumce je
nejlepší navázat na vlasec velký kovaný jednoháček a pod něj nakonec upevnit velký trojhák. Jednoduchý
háček zabodneme rybce pod hřbetní ploutev a trojhák necháme viset podél boku. Je možné také líčit jen
na jednohák, ale to často sumec nástrahu strhne. Nejvhodnější nástražní rybkou je větší okoun. Snad je
to tím, že okoun patří k největším požíračům jiker a plůdku a sumec je na něj alergický. Dobrou
nástrahou však je i lín, ouklej nebo karas. Záběr sumce přijde většinou až v době, kdy je na vodě
absolutní klid, nebo také brzy ráno před rozedněním. Jakmile sumec rybku uchvátí, okamžitě s ní prudce
ujíždí. Velkého sumce nelze zdolat bez loďky. Pokud je sumec zpočátku v plné síle, má tendenci spustit
se na dno koryta a zajet do nějaké překážky. Snažíme se únik co nejvíce brzdit a rybu otočit. Jakmile
sumec cítí pod sebou hloubku, vyvíjí největší sílu, na mělčí vodě jeho odpor slábne. Sumce vylovujeme
zásadně gafem a vždy až ve fázi, kdy je zcela vyčerpán. Hák vbodneme do středu ocasní části, neboť zde
má sumec největší údernou sílu, kterou takto eliminujeme. Pak rybu vysmýkáme za ocas na břeh.
Výběru místa lovu musíme věnovat velkou pozornost. Především musíme vybrat takové místo, abychom měli
dobrý přístup k vodě a možnost zdolanou rybu vytáhnout. Zásadně však nesmíme sedět přímo nad nástrahou.
Sumec je ryba velmi plachá. Stačí udělat nad jeho stanovištěm jen několik kroků a bude celou noc lovit
jinde. Naprosto nutné je zdržet se kouření, neboť oheň vždy sumce odežene hodně daleko. Nejvhodnější
jsou místa, kde těsně nad vodu sahají větve stromu. Nástrahu je vhodné umístit do vody necelou hodinu
před setměním. Kdybychom nastražili nástrahu těsně před příchodem noci, nebo dokonce až za tmy, znamenalo
by to, že sumce vyplašíme.
Maso má kvalitní, ale poměrně tučné. Pochoutkou je po úpravě uzením.
|