Kréta 2012

Ierapetra

Ierapetra je jediné větší město na jižním pobřeží Kréty a zároveň i nejjižnější město Evropy. Má 8000 obyvatel. Město leží na jihu v místě nejužšího místa ostrova. K severnímu pobřeží je to jen 14 km. Atmosféra města má již severoafrickou náladu. Město má dlouhou pobřežní promenádu s vícebarevnými mramorovými a travertinovými deskami, s řadou mnoha hojně navštěvovaných taveren a kaváren. Z historických památek se příliš nezachovalo. U jižního okraje města na vyčnívajícím mysu stojí přístavní pevnost Kales s cimbuřím, věžemi na každém ze čtyř rohů obvodových zdí. Pochází ze 13. století a byla vybudována Benátčany. V pozadí se rozprostírá staré město s malými malebnými uličkami z turecké doby. Nedaleko severně od pevnosti stojí malý Napoleonův dům, kde měl císař údajně strávit jednu noc při svém tažení do Egypta v roce 1798. U náměstí "Platia" se vypíná mešita s restaurovaným minaretem, vedle zajímavá turecká kašna zdobená výklenky a jinými architektonickými prvky. Ierapetra má také malé Archeologické muzeum, umístěné v budově bývalé turecké školy. V okolí Ierapetra můžeme vidět stovky foliovníků a skleníků na pěstování zeleniny, zejména rajčat a okurek.
Historie Ierapetra je stará 3500 let, město vzniklo na místě antického přístavu Hierapedra, největšího rozkvětu dosáhlo za vlády Dórů. Ierapetra zaujímala ve starověku strategické postavení v obchodu s Afrikou. Důležitou roli hrálo město také v římské době, když bylo obohaceno o mnohé velkolepé stavby, jako divadla, chrámy a lázně. Z této doby je k vidění jen velmi málo. Během arabských nájezdů v 9. století město utrpělo těžké ztráty. Benátčané a Turci město využívali jako pevnost.
Na východ od Ierapetra je několikakilometrová pláž, která nabízí osvěžení v Libyjském moři. Dokonce ještě v prosinci a lednu je teplota Libyjského moře vhodná ke koupání. Zatímco město trpí v letních měsících horkem, v zimě je nejpříjemnějším místem pobytu na ostrově. Břehy Afriky jsou od Ierapetra vzdáleny necelých 300 km. Ierapetra je ideálním výchozím bodem pro poznávání východní Kréty.

Áno Viannos

Vesnice Áno Viánnos se rozkládá uprostřed olivových hájů 36 km západně od města Ierapetry na jižních svazích hory Dikty. Vesnicí prochází jediná silnice, která je i jejím centrem.
Oblast byla osídlena již v raně minojské a středně minojské době (3. a 2. tisíciletí př.n.l.). Na tomto místě leželo řecké město Viennos, které tvořilo samostatný městský stát. V benátské době se město Viánnos stalo významným místem jižní Kréty. Pamětihodností je v Áno Viánnos kostel Agia Pelagia s freskami z roku 1360. Zvláště zajímavé jsou v prostorách kostela ikonografické scény ze života svatého Pelagia. Na oblouku, sloužícímu k podpěře klenby je vyobrazena svatá Deka z Ágioi Déka. Vnější zdi zdobí fresky od Nikofora Forase.

Východ ostrova

Východní část ostrova Kréta je nejsušší částí ostrova. Ráz krajiny udává nepříliš vysoké, zato však divoké pohoří Tripti (~1 500m nm.). Oblast je místem kontrastů, kdy hustě zalidněné turistické oblasti na severním pobřeží přecházejí v poklidné, téměř opuštěné vesničky. Vnitrozemí je zaměřeno převážně na zemědělství a ve srovnání se západní Krétou je poměrně chudé. Najdeme zde zajímavá místa, od pevnostních pozůstatků na ostrově Spinalonga, přes neobvyklou krajinu plošiny Lasíthi, až k jedinečným freskám v kostele. Všechny tyto překvapivá místa můžete navštívit z největšího a nejoblíbenějšího letoviska východní Kréty Ágios Nikolaos. Východní Kréta má také svůj podíl na pozoruhodných minojských nalezištích, z nichž nejvýznamnější je palác Zákros. Na východním pobřeží ostrova můžete navštívit jediný palmový háj na Krétě, zvaný Vai. Je poměrně velmi rozsáhlý a zřejmě vznikl zásluhou egyptských mořeplavců. Větší část háje datlových palem je oplocena, slouží jako vědecká laboratoř.

Rethymno

Rethymno je krásné město a přístav, ležící na severním pobřeží řeckého ostrova Kréta mezi Heraklionem a Chanií. První osídlení se datuje již do minojské doby (2800 – 1100 př. n. l.). Největší rozkvět město zaznamenalo v době nadvlády Benátek, kdy zde kolem roku 1573 byla postavena na mysu nad městem jedna z největších pevností, jaké kdy Benátčané zbudovali. Její vysoké, šikmé zdi se vypínají na skalách nad mořem tak, aby odolávaly obléhání Turků. Bohužel pevnost byla brzy Turky dobyta a ironií osudu se nadlouho stala úspěšnou pevností tureckých Osmanů. Ti poté přebudovali uvnitř pevnosti původně benátskou katedrálu na mešitu sultána Ibráhíma. Pevnost je opatřena třemi bránami a čtyřmi mohutnými baštami.
Ve městě se dochovalo spousty starých budov z 16. století s mnoha ozdobnými prvky jako klenuté dveře, kamenné schodiště nebo některé byzantské a řecko-římské okrasné prvky. Staré město má krásné úzké uličky a tvrdí se o něm, že je jedno z nejzachovalejších a nejhezčích na Krétě.

Knossos

Knossos je nejznámější krétská archeologická lokalita doby bronzové na ostrově Kréta. Je nejzachovalejším minojským palácem a správním a politickým centrem celé mínojské civilizace a její kultury. Byl několikrát zničen zemětřesením a znovu postaven. Rozkládá se na ploše dvou hektarů.
Ruiny města objevil roku 1878 krétský obchodník a starožitník Minos Kalokairinos. První výzkumy tu odkryly část skladištních prostor rozsáhlého paláce, konkrétně jeho západní části. 16. března 1900 zakoupil celou lokalitu britský archeolog Arthur Evans, který zde zahájil rozsáhlé výzkumné práce. Během několika měsíců jeho pracovníci vykopali podstatnou část paláce, který Evans posléze nazval Mínoovým podle bájného krále Mínoa.
Lokalita má za sebou velmi dlouhou historii lidského osídlení. První obyvatelé se zde objevili již kolem roku 7000 př. n. l. Postupem času se sídliště zvětšovalo a procházelo dynamickými společenskými změnami. První palác zde byl postaven již v 19. století př. n. l. Během následujících 300 let prošel několika přestavbami způsobenými zemětřesením. V době svého definitivního zničení, pravděpodobně vpádem mořských národů kolem roku 1400 př. n. l., byl palác rozsáhlým administrativním a náboženským centrem s 5000 - 8000 obyvateli.
Palác je mohutný komplex asi 1000 místností různých funkcí, jenž byly navzájem provázány chodbami, připomínající bludiště. Byl rozdělen do čtyř několikapatrových křídel s velkým centrálním dvorem. Jednotlivé místnosti plnily funkci skladišť, obytných či administrativních prostor. Obyvatelé paláce byli zásobováni vodou z vodovodů, která byla posléze odváděna stokami, a také měli i koupelny. Stěny ceremoniální části - trůnního sálu byly zdobeny reliéfy a malbami fantastických i živých zvířat, lidí a rostlin. Ve skladištích se našlo množství velkých nádob, které sloužily jako zásobnice na obilí či oleje. Nálezy množství hliněných destiček s obrázkovým písmem a lineárními písmy A a B potvrzují existenci rozsáhlé palácové administrativy.
Město Knossos zůstalo důležitým centrem i po celé období vývoje starověkého Řecka a římského impéria. V 9. století se jeho obyvatelstvo přestěhovalo do blízkého arabského města Heraklion.