V menších nádržích do výměry 80-100 ha, můžeme předpokládat pravidelný výskyt kapra po celé ploše s výjimkou hlubokých míst (nad 8-10 m). Zatímco v řekách můžeme hovořit o typických stanovištích kapra, ve vodních nádržích kapra nemůžeme nazvat stanovištní rybou. Limitujícím impulzem pro životní projevy každého živočicha je výživa a ochrana před nebezpečím. Kapr, stejně jako ostatní ryby, vydrží sice dlouho bez potravy, ale současně využívá všechny dostupné příležitosti na příjem potravy. Z toho vyplývá, že kapr by se měl zdržovat předevších na místech s nejbohatším výskytem potravy. Ve větších vodních nádržích jsou to mělké, zarostlé okrajové části. Ochranný instinkt je však tak silný, že kapr do těchto okrajových částí přichází jen když jsou břehy opuštěné a v jejich okolí je naprostý klid.

Je snadné najít kapra, když je vidět v průzračné vodě nebo když se prozradí plaváním pod hladinou se svým charakteristickým vlněním. Snadno jej prozradí také řetězce bublin, když ryje u dna. Když ale nejsou vidět žádné známky o jeho přítomnost, potom je k jeho vystopování zapotřebí velká zkušenost. A to je právě to, co každý získá po mnoha hodinách, měsících a letech strávených u vody.

Kapři jsou od přírody stádní živočichové. Mají rádi společný sociální život a ve většině vod se stále to samé hejno drží pohromadě. Časem se může stát, že se hejno rozdělí a ryby se rozprchnou, avšak zakrátko se opět vrátí a stmelí se do původního hejna. Kapři jsou jenom zřídka samotáři, většinou se po čase zase vrátí do hejna. Hejno se může skládat ze šesti až dvaceti ryb, závisí to na množství kaprů v dané lokalitě. Někdy se hejna spojují, což zapřičiní většinou exploze přirozené potravy.

Kapr má velmi charakteristické zvyky v chování, které nám velmi usnadňují rybu vystopovat. Snad nejpozoruhodnější v chování kaprů je jejich zvyk vyskakovat nad hladinu a plácnout sebou do vody. Dalším znakem jsou šípové vlny, stopa vzduté vody, kterou rychle plující ryba za sebou zanechává. Je to obyčejně zapříčiněno kaprem prchajícím z místa, kde se náhle cítí v nebezpečí. Pravděpodobně nejslibnějším ukazatelem výskytu kapra jsou řetězce bublin. Bubliny způsobené kaprem a bubliny způsobené uvolňováním přírodního plynu ze dna je třeba umět rozeznat. Kapr nebude tvořit bubliny na jednom místě déle, než několik minut. Navíc se kapr pohybuje, takže se bubliny pohybují. Kapři jsou hltaví, zavrtávají se až 10 cm hluboko do bohatých výživných vrstev usazenin, plných patentek. Když se bude krmit několik kaprů na stejném místě, bubliny se na hladině budou objevovat 60-90 cm od sebe. Největší bubliny a jejich nejaktivnější výskyt obyčejně pochází od největší ryby.

V mělkých, hustě zarostlých vodách, kapr často prozradí svou přítomnost. Razí si cestu mezi ponořenými stvoly rostlin, kterými prostě nemůže proplout, aniž by se nějak neprojevil. Kapři pohybující se touto džunglí kořenů a stvolů, dají najevo svou přítomnost tím, že zachvívají a kolébají rostlinami. Někdy stojí skutečně bez pohnutí mezi stvoly těchto rostlin, zvláště v teplých dnech, kdy se sluní. Mezi rostlinami bývají mezery a jejich pozorováním po dostatečně dlouhou dobu uvidíme, jak kapři proplouvají těmito místy.

Nejlepším ukazatelem výskytu kapra však je, když ho můžeme pozorovat na blízkou vzdálenoost v čisté vodě. To se většinou podaří jen v lokalitách, které nejsou vystaveny velkému tlaku rybářů. Kapr prohledává okrajové vody, kde je nejbohatší výskyt potravy. Tam, kde je břeh rušen, kapr je vytlačován z okrajových vod a prohledává vyvýšená místa, která často vystupují až pod hladinu nebo pobřeží ostrovů. Za horkých letních dnů najdeme kapra spíše v mělké vodě zarostlé zátoky, jak se líně povaluje v hloubce, která mu sotva zakryje hřbet. Naopak v zimě najdeme kapra v těch nejhlubších vodách jezera.